Jen tak…

Dnes je mi upřímně líto, že když někam běžím, nemám s sebou foťák. Nepomýšlím na focení kýčovitého měsíce nebo stejně kýčovitých západů. To je nejlepší naturálně, zastavit se a dívat, nebo se nezastavovat a dívat. Ale to, k čemu mi foťák chyběl, mě skoro nutí, abych tutéž trasu proběhla ještě jednou. Zkusím popsat prožitek slovy. […]